Jak popohnat soudní řízení?

Odpověd: 

Pokud máte za to, že soudní řízení trvá příliš dlouho, resp. že v něm dochází k neodůvodněným průtahům, nejste povinni je pouze strpět a následně žádat o náhradu majetkové či nemajetkové újmy, které vám byly způsobeny. Existují rovněž způsoby, jak soudní řízení urychlit, resp. postrčit soud k vydání rozhodnutí. Prvním způsobem, jímž můžete iniciovat urychlení postupu v řízení je neformální telefonický či osobní dotaz na jeho vývoj, současný stav, případně další očekávaný procesní postup v něm. Na základě takového dotazu může dojit k upření větší pozornosti soudce na vaši věc, a tím i vyprovokovat provedení procesních úkonů. Pokud toto neformální „pošťouchnutí“ nepřinese žádný výsledek, je možno vydat se cestou níže uvedených formálních prostředků.

  • Prvním z nich je podání stížnosti na průtahy v soudním řízení. Stížnost se podává předsedovi soudu, u nějž se řízení vede. Tímto prostředkem lze dosáhnout přijetí odpovídajícího opatření ze strany předsedy soudu, jež bude mít za následek např. rychlejší postup soudce ve věci. Je nezbytné, aby ve stížnosti bylo obsaženo vaše jméno, a také výslovně uvedeno, že si stěžujete na průtahy, pro rychlejší a snadnější projednání je pak vhodné uvést spisovou značku řízení. Stížnost na průtahy lze podat prakticky kdykoliv v průběhu řízení. Předseda soudu je povinen prošetřit stěžovatelem uvedené skutečnosti a stížnost projednat ve lhůtě jednoho měsíce od jejího doručení (lhůtu může prodloužit pouze v případě, že nelze zajistit podklady pro její vyřízení). O vyřízení stížnosti musí předseda soudu stěžovatele vyrozumět, přičemž pokud zjistí průtahy, musí rovněž, uvést, jaká přijal nápravná opatření.
  • Dalším prostředkem, jímž může být soudní řízení urychleno, je návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu. Tímto prostředkem lze dosáhnout autoritativního určení, do kdy musí soud provést procesní úkony, pokud v jejich konání dochází k průtahům (např. do kdy je soud povinen nejpozději nařídit ústní jednání, ustanovit znalce apod.). Návrh se podává u soudu, u nějž je vedeno řízením, v němž dochází k průtahům, nicméně rozhoduje o něm nadřízený soud. Soud, u nějž byl návrh podán, jej nadřízenému soudu nemusí postoupit, pokud sám do 30 dní provede veškeré úkony, proti nimž návrh směřuje. Pokud se návrh dostane k nadřízenému soudu, ten jej buď zamítne, nebo, v případě, že uzná existenci neodůvodněných průtahů, nařídí podřízenému soudu provést konkrétní úkon, v němž byly průtahy namítány, v přeměřené lhůtě. Soudu však nelze stanovit lhůtu, v níž bude povinen vydat rozhodnutí ve věci samé (meritorní rozhodnutí). Rovněž tento prostředek lze podat v podstatě kdykoliv v průběhu soudního řízení.
  • Třetím a nejméně využívaným prostředkem, který může soužit k „popohnání soudu“, je podání ústavní stížnosti. Ta se podává u Ústavního soudu a jejím prostřednictvím se lze domáhat konstatování, že v řízení k průtahům, které zasahují do základních práv a svobod účastníka řízení, v daném případě skutečně dochází. Na rozdíl od výše uvedených prostředků nelze ústavní stížnost podat bez dalšího a je nutné před jejím podáním nejprve uplatnit návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu, a pokud byl tento návrh zamítnut, podat proti zamítavému rozhodnutí odvolání. Až poté je možno obrátit se se stížností na Ústavní soud, a to ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o odvolání Bohužel Ústavní soud není oprávněn stanovit soudu, který vede řízení, lhůtu, v níž má provést nějaké úkony, či dokonce rozhodnout o věci samé. Může se tedy stát, že i přes konstatování protiústavního postupu k urychlení řízení nedojde. Rozhodnutí Ústavního soudu na druhou stranu může sloužit jako podklad pro následné nárokování náhrady majetkové nebo nemajetkové újmy.

Uvedené formální prostředky zpravidla vedou k tomu k urychlení řízení, nicméně jejich vyřízení rovněž stojí nějaký čas. Dále, především proto, že pro jejich posouzení je nutno prostudovat příslušný soudní spis, bez nějž nemůže soud v řízení dočasně pokračovat. Nadměrné využívání prostředků sloužících k urychlení soudního řízení jej tak paradoxně mohou značně zpomalit, a je proto vhodné využívat je střídmě – jen v opravdu odůvodněných případech. Dvojnásob toto upozornění platí v případě ústavní stížnosti, neboť ústavní soud není ve svém rozhodování nijak časově omezen a vzhledem k počtu stížností, které k němu každoročně směřují, trvá řízení před ním dlouhé měsíce.

Více informací o způsobech urychlení soudního řízení si můžete přečíst v našem manuálu Průtahy v řízení.