Zastavení trestního stíhání není dostatečnou kompenzaci nepřiměřené délky řízení, pokud o ně obviněný nežádal a neměl možnost se očistit

Ústavní soud vydal počátkem října nález, ve kterém dospěl k závěru, že zastavení trestního stíhání nelze považovat za dostatečnou kompenzaci imateriální újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního stíhání, pokud o ně obviněný nežádal a neměl žádnou možnost se očistit (prostřednictvím zprošťujícího rozsudku).

Průběh trestního řízení

Stěžovatel byl od roku 1999 trestně stíhán pro několik trestných činů (účast na zločinném spolčení, padělání a pozměňování veřejné listiny, nedovolené ozbrojování), přičemž při odsouzení za ně by mu hrozilo až 10 let nepodmíněného trestu odnětí svobody. Po více než deseti letech, aniž bylo vydáno jakékoliv meritorní rozhodnutí, bylo toto trestní stíhání zastaveno usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 1. 10. 2009, sp. zn. 16 T 137/2001, s odůvodněním, že tak stanoví mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, konkrétně Úmluva o ochraně základních práv a svobod. Dle soudu se z důvodu vzniklých průtahů dostalo do střetu právo a povinnost státu na stíhání a potrestání pachatelů trestné činnosti s právem obžalovaných na projednání jejich záležitosti v přiměřené lhůtě.

Stěžovatel o zastavení trestního stíhání nepožádal a podle platné právní úpravy neměl možnost podat proti tomuto rozhodnutí stížnost či trvat na projednání věci.

Průběh odškodňovacího řízení

Poté, co stěžovatel neúspěšně žádal Ministerstvo spravedlnosti o zaplacení odškodnění z titulu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního stíhání, obrátil se s žalobou na soudy. Po spletitém řízení, ve kterém o věci dvakrát rozhodoval Nejvyšší soud ČR, byla jeho žaloba v celém rozsahu zamítnuta. Soudy dospěly k závěru, že zastavení trestního stíhání z důvodu jeho nepřiměřené délky bylo v daném případě dostatečnou kompenzací vzniklé nemajetkové újmy a že stěžovatel neprokázal existenci takových mimořádných okolností, které by odůvodňovaly přiznání finančního zadostiučinění.

Stěžovatel se následně obrátil na Ústavní soud.

Nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 741/17

Ústavní soud v nálezu připomněl, že pokud trvá „...trestní řízení nepřiměřeně dlouhou dobu, nejde již jen o jeho samotnou délku, ale také o to, že ve veřejnosti vzniká přesvědčení o vině dotčené osoby, a to tím spíše, je-li tato osoba v důsledku zastavení řízení zbavena možnosti se očistit."

V případě zastavení trestního stíhání odůvodněného délkou řízení je míra odškodnění utrpěné újmy výrazně nižší, než u pachatele, u něhož se nepřiměřená délka trestního řízení kompenzuje zmírněním uloženého trestu, neboť osoba, proti níž bylo řízení zastaveno z důvodu délky řízení, dosud pravomocně odsouzena nebyla, a nelze tudíž vyloučit, že by zastavené řízení mohlo vyústit i v rozhodnutí pro ni příznivější, kterým by byla obžaloby zproštěna.

I podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva může zastavení řízení představovat adekvátní a dostatečnou kompenzaci jen tehdy, vyhnul-li se tím obviněný či obžalovaný svému odsouzení.

Ústavní soud také upozornil, že článek 6 Úmluvy nezaručuje právo na zastavení nepřiměřeně dlouhého trestního stíhání, tudíž z něj neplyne ani povinnost smluvního státu k takovému zastavení přistoupit, a vzhledem ke svým kompetencím nemůže takovou povinnost z Úmluvy vyvodit ani ESLP.

Stěžovatel sám o zastavení trestního stíhání nepožádal. Naopak, svou vinu popíral a měl zájem na očištění své osoby prostřednictvím zprošťujícího rozsudku. Nelze tedy bez dalšího za dobrodiní označit zastavení trestního stíhání, kterého se stěžovatel nedomáhal a které mu ve zmíněném očištění zabránilo.

Ústavní soud tak zrušil usnesení Nejvyššího soudu ČR z důvodu, že: "Situace, kdy bylo trestní stíhání řízení zastaveno z důvodu jeho nepřiměřené délky, aniž by mohl být učiněn závěr o tom, zda obviněný daný skutek spáchal či nikoliv, je odlišná od situace, kdy byl obviněný již shledán vinným a dostalo se mu beneficia zmírnění trestu odůvodněného nepřiměřenou délkou trestního řízení. Pokud obviněný o zastavení trestního stíhání nepožádal, a neměl ani možnost trvat na projednání věci, nemůže být takové zastavení považováno za kompenzaci nepřiměřené délky řízení."

Nález Ústavního soudu ČR ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. I. ÚS 741/17, je dostupný  zde.

Sdílet