Ústavní soud: Přijde-li spravedlnost pozdě, je to totéž, jako by byla odmítnuta

Ústavní soud vydal nález, ve kterém vytkl Městskému soudu v Praze průtahy a uložil mu, aby nepokračoval v průtazích ve věci vedené u něj pod sp. zn. 11 Ad 1/2018 a aby v této věci neprodleně jednal a rozhodl. Ústavní soud přitom zdůraznil, že pokud spravedlnost přijde pozdě, je to totéž, jako by byla odmítnuta.

Skutkový stav věci stižené průtahy

Stěžovatelka trpící roztroušenou sklerózou (nevyléčitelnou chorobou v progresivnímstadiu) neúspěšně žádala Veřejnou zdravotní pojišťovnu (VZP) o úhradu léčby spočívající v užívání léčebného konopí. Stěžovatelka předtím vyzkoušela mnoho léčebných prostředků, avšak úlevu pro ni představuje pouze léčebné konopí podávané formou inhalace, které není hrazeno z veřejného zdravotního pojištění. Běžné prostředky soudobé medicíny jí nejen neposkytují úlevu od bolesti, ale naopak způsobují další potíže.

Stěžovatelka se následně obrátila se správní žalobou na Městský soud v Praze, který (rozsudkem ze dne 26. 9. 2017, č. j. 8 Ad 5/2017-74) rozhodnutí zrušil a vrátil věc VZP kdalšímu řízení. Stěžovatelka však nebyla u VZP úspěšná ani napodruhé. Pojišťovna odmítla konopí uhradit s odůvodněním, že stěžovatelka nevyužila všechny dostupné léčebné prostředky.

Proti tomuto rozhodnutí se stěžovatelka opětovně bránila podáním žaloby u Městského soudu v Praze (žalobu podala dne 4. ledna 2018; řízení bylo vedeno pod sp. zn. 11 Ad1/2018). Městský soud doposud ve věci nerozhodl. Stěžovatelka se tudíž obrátila na Ústavní soud.

Nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3892/18

Ačkoliv stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejích práv poskytuje, soud se zabýval její stížností v části směřující proti průtahům vzhledem k jejímu zdravotnímu stavu a hrozící vážné újmě meritorně (výjimka podle ustanovení §75 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu).

Ústavní soud připomenul, že nepřiměřená délka řízení se přímo odráží v důvěře občana ve stát, jeho instituce a v právo (str. 7, bod 24 nálezu): „Časový horizont, v němž se účastníkovi dostává konečného rozhodnutí ve věci, je neoddělitelnou součástí měřítek celkové spravedlnosti řízení. Přijde-li spravedlnost pozdě, je to totéž, jako by byla odmítnuta. Čím jetento časový horizont delší, tím více se rozostřují kontury spravedlnosti jak v očích přímých účastníků řízení, tak i v obecném vnímání veřejností…“

Ústavní soud vyčetl Městskému soudu v Praze nepřiměřené průtahy, kterých se dopustil tím,že vede řízení déle než rok a od počátku léta 2018, kdy to již bylo možné (byly vyřešeny problémy s místní příslušností soudu), nenařídil ve věci jednání ani meritorně nerozhodl, ačkoliv má být posuzované věci s ohledem na její podstatné okolnosti přiznán přednostní režim projednání. Ústavní soud tak uložil městskému soudu, aby nepokračoval v průtazích v předmětné věci a aby v této věci neprodleně jednal a rozhodl.

Nález Ústavního soudu ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. IV. ÚS 3892/18, je dostupný zde.

Sdílet