Soudy musí řádně odůvodnit, proč dle nich nevznikl nárok na odškodnění za nepřiměřeně dlouhé správní řízení (IV. ÚS 2800/16)

Ústavní soud dnes rozhodl o naší ústavní stížnosti ve věci odškodnění za nepřiměřenou délku správního řízení. Ústavní soud zrušil prvoinstanční a druhoinstanční rozhodnutí z důvodu, že soudy dostatečně neodůvodnily svá rozhodnutí o nároku žadatelky o odškodnění na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem. Odškodňovací řízení, které již trvá dva roky, se tak nyní vrací zpátky na začátek - k obvodnímu soudu.

Nepřiměřeně dlouhé správní řízení

Žadatelka o odškodnění byla účastnicí nepřiměřeně dlouhé správního řízení o určení právního vztahu, jehož předmětem bylo určení, zda se v předmětné lokalitě nachází veřejně přístupná účelová komunikace. Řízení probíhalo od 10. 3. 2010 do 1. 9. 2015, tedy více než pět let. Důvodem délky správního řízení byla počáteční nečinnost správního orgánu, který nesprávně vyhodnotil žádost žadatelky o odškodnění a opakovaná kasace jeho rozhodnutí odvolacím správním orgánem.

První odškodňovací řízení

Dne 31. 3. 2014, tedy ještě v průběhu výše popsaného správního řízení, uplatnila žadatelka o odškodnění u ministerstva nárok na náhradu nemajetkové újmy. Jelikož ministerstvo ve stanovené lhůtě o nároku nerozhodlo, podala žadatelka žalobu. Řízení skončilo před Obvodním soudem pro Prahu 1 uzavřením smíru mezi žadatelkou o odškodnění a ministerstvem, které se zavázalo zaplatit žadatelce částku 37.362 Kč jako náhradu nemajetkové újmy.

Druhé odškodňovací řízení

Dne 27. 10. 2015 žadatelka o odškodnění uplatnila u ministerstva nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem představovaným průtahy ve zbylé části správního řízení, tedy od 1. 4. 2014 do 1. 9. 2015, jakož i celkovou nepřiměřenou délkou správního řízení. Ministerstvo nárok žadatelky neuznalo a ta se proto opět obrátila na soud. Obvodní soud pro Prahu 1 a následně ani Městský soud v Praze jí nevyhověly z důvodu, že předmětné správní řízení již nevykazovalo v období od 1. 4. 2014 do 1. 9. 2015 průtahy. Celkovou délkou řízení se soudy nezabývaly. Žadatelka o odškodnění se následně obrátila na Ústavní soud se stížností.

Nález Ústavního soudu ČR ze dne 24. 10. 2017, sp. zn. IV. ÚS 2800/16

Ústavní soud zrušil prvoinstanční a druhoinstanční rozhodnutí z důvodu, že soudy se řádně nevypořádaly s námitkami a argumentací žadatelky o odškodnění. Rozhodnutí obecných soudů tedy nebyla přezkoumatelná. Tím soudy zasáhly do práva žadatelky o odškodnění na spravedlivý proces garantovaného článkem 36 odst. 1 Listiny a článkem 6 odst. 1 Úmluvy.

Prvoinstančnímu soudu bylo Ústavním soudem vytknuto, že:

  • Z rozhodnutí není zřejmé, jak se soud vypořádal s otázkou, zda lze na předmětné správní řízení aplikovat čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, a tedy i stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13. dubna 2011 sp. zn. Cpjn 206/2010 či nikoliv (K této otázce viz blíže článek Existuje právo na přiměřenou délku správního řízení?).
  • Stejně tak nelze z rozhodnutí seznat, na jakém základu dospěl k závěru o přiměřenosti celkové délky správního řízení, neboť odůvodnění jeho rozhodnutí postrádá posouzení kritérií vymezených výše uvedeným stanoviskem (složitost případu, chování poškozeného, postup příslušných orgánů a význam předmětu řízení pro poškozeného). "Nahlíženo optikou ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř., v odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně zcela absentují úvahy, jimiž se při posuzování otázky přiměřenosti délky správního řízení řídil. Tím tento soud zasáhl do práva stěžovatelky na spravedlivý proces ve smyslu článku 36 odst. 1 Listiny a článku 6 odst. 1 Úmluvy."

 Druhoinstančnímu soudu bylo Ústavním soudem vytknuto, že:

  • Nijak nenapravil pochybení soudu prvního stupně, jenž se posouzením jednotlivých kritérií rozhodnutých pro určení, zda délka předmětného správního řízení byla přiměřená či nikoliv (složitost případu, chování poškozeného, postup příslušných orgánů a význam předmětu řízení pro poškozeného), vůbec nezabýval.
  • Nenabízí žádnou vlastní úvahu, v jejímž rámci by posoudil, zda správní řízení, jehož byla žadatelka o odškodnění účastnicí, splňuje kritéria vymezená v rozsudku Nejvyššího soudu 30 Cdo 344/2011, a tedy zda lze na něj aplikovat článek 6 odst. 1 Úmluvy. (K této otázce viz blíže článek Existuje právo na přiměřenou délku správního řízení?).

Věc se nyní vrátí obvodnímu soudu, který bude muset opět rozhodnout. O dalším vývoji případu budeme informovat na našich stránkách.

Sdílet