Náhrada nákladů soudního řízení, v němž se žalobce domáhá odškodnění imateriální újmy za průtahy v řízení

Andrej Lobotka

Základním principem, jímž se řídí rozhodování o náhradě nákladů řízení, je zásada úspěchu ve věci. Zásadně tak platí, že účastníkovi řízení, který měl v řízení úspěch, bude účastník řízení, který byl v řízení neúspěšný, povinen poskytnout náhradu nákladů řízení Samozřejmě, každá zásada má své výjimky. Hlavní výjimkou, která se uplatní v případě odškodnění podle zákona č. 82/1998 Sb. je, jak si ukážeme níže, že žalobce namítající nezákonné rozhodnutí či nesprávný úřední postup ani v případě neúspěchu náklady ministerstvu nehradí.

Náklady účastníka řízení jsou představovány náklady právního zastoupení (odměna za jednotlivé úkony právní služby, náhrada hotových výdajů, náhrada za promeškaný čas, náhrada cestovních výdajů), náklady vynaloženými jako záloha na zpracování znaleckého posudku, náklady vynaloženými na soudní poplatek (ten se však v řízení podle zákona č. 82/1998 Sb. nehradí) atd.

Výše náhrady nákladů soudního řízení, v němž se žalobce zastoupený advokátem domáhá odškodnění imateriální újmy za průtahy v řízení

Výše náhrady nákladů za jeden úkon právní služby v řízení, v němž se žalobce zastoupený advokátem domáhá odškodnění imateriální újmy za průtahy v řízení, činí pro úspěšného žalobce 3.100 Kč (podle ustanovení § 9 odst. 4 písm. a) a ustanovení § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“)). Ve většině případů bude žalobce zastoupený advokátem požadovat náhradu nákladů řízení minimálně za 4 až 5 úkonu: příprava a převzetí věci, uplatnění nároku u ministerstva, podání žaloby, replika, příp. účast na jednání.

Náhrada hotových výdajů pak činí paušálně 300,- Kč za jeden úkon právní služby.

Je uplatnění imateriální újmy u ministerstva právním úkonem, za který náleží náhrada?

Ministerstvo spravedlnosti ČR však v poslední době začalo před soudy tvrdit, že předžalobní výzva (povinné uplatnění nároku u ministerstva dle zákona č. 82/1998 Sb.) u něj uplatněná žadatelem o imateriální újmu není dle ustálené judikatury považována za právní úkon dle advokátního tarifu. 

Zákon č. 82/1998 Sb. však říká jenom to, že v řízení před ministerstvem se nepřiznávají náklady řízení. Nic již neříká k dalšímu řízení před soudem a náhradě nákladů řízení.

Dle usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. 64 Co 41/2014, předžalobní výzva k plnění je procesním úkonem a úspěšnému žalobci za ni přísluší náhrada nákladů řízení.

Povinné uplatnění náhrady vzniklé újmy u ministerstva je také úkonem právní služby podle advokátního tarifu. Dle ustanovení § 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb., sice poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu, avšak toto pravidlo lze prolomit s poukazem na novelizované ustanovení § 11 odst. 1 písmeno d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., dle něhož mimosmluvní odměna (rozuměj advokáta) náleží i za úkon právní služby (spočívající) ve výzvě k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé. Pokud lze žádost o předběžné projednání nároku považovat za výzvu státu k plnění před podáním žaloby (což je v tomto případě možné), může se žalobce u soudu v rámci rozhodování o náhradě nákladů řízení za zastoupení advokátem domáhat i náhrady za její vypracování.[1]

Výše náhrady nákladů soudního řízení, v němž se žalobce nezastoupený advokátem domáhá odškodnění imateriální újmy za průtahy v řízení

Strana nezastoupená advokátem neměla možnost požadovat paušální náhradu hotových výdajů a musela všechny své výdaje (v případě, že spor vyhrála) soudu doložit (účty za telefon, poštovné, cestovní výdaje atd.). Ústavní soud ČR ve svém nálezu ze dne 7. října 2014, sp. zn. Pl. US 39/13, konstatoval, že výše uvedený rozpor představuje porušení rovnosti účastníků řízení a rozhodl, že v situacích, v nichž by účastníkovi řízení zastoupenému advokátem byla přiznána náhrada hotových výdajů advokátního tarifu, je nutno přiznat tuto náhradu i účastníkovi, který advokátem zastoupen není.

Nyní tedy obecné soudy musí přiznat paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý úkon i „vítězné“ straně advokátem nezastoupené.

Strana nezastoupená advokátem samozřejmě nemá nárok na „náhradu“ jednotlivých úkonů (žaloba, účast na jednání atd.), které činí bez advokáta.

Jak je to v případě úspěchu ministerstva?

Ministerstvo spravedlnosti není (s poukazem např. na nálezy Ústavního soudu ČR ze dne 6. října 2011, sp. zn. IV. ÚS 1145/11, a ze dne 9. října 2008, sp. zn. I. ÚS 2929/07) účastníkem řízení, kterému by v případě, že by byl zastoupen advokátem, byla přiznána náhrada podle ustanovení § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Tudíž i pokud si ministerstvo najme advokáta, aby jej zastupoval v soudním řízení, žalobce i v případě neúspěchu nebude ministerstvu hradit náklady takovéhoto právního zastoupení (viz výše výklad k částce 3.100 Kč za jeden úkon právní služby).

Avšak s poukazem na výše citovaný nález Ústavního soudu ČR ze dne 7. října 2014 začalo ministerstvo ve sporech, ve kterých vyhrálo, požadovat přiznání paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý úkon.

Dle citovaného nálezu Ústavního soudu ČR naplňuje zásadu rovnosti účastníků řízení ve smyslu článku 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod přiznání paušální náhrady coby náhrady hotových výdajů podle jejich demonstrativního výčtu v § 137 odst. 1 občanského soudního řádu i účastníkovi řízení, který advokátem zastoupen není, a to v situacích, v nichž by účastníkovi řízení zastoupenému advokátem byla přiznána taková náhrada podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu.

Ministerstvo spravedlnosti však s poukazem např. na nálezy Ústavního soudu ČR ze dne 6. října 2011, sp. zn. IV. ÚS 1145/11, a ze dne 9. října 2008, sp. zn. I. ÚS 2929/07, není účastníkem řízení, kterému by v případě, že by byl zastoupen advokátem, byla přiznána náhrada podle ustanovení § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Z uvedených nálezů plyne, že pokud je stát, k hájení svých právních zájmů, vybaven příslušnými organizačními složkami, finančně i personálně zajištěnými ze státního rozpočtu, není důvod, aby výkon svých práv a povinností v této oblasti přenášel na soukromý subjekt, kterým byl v přezkoumávaném případě advokát.  V dané věci se přitom nejedná o spor, jehož předmětem je právní problematika, která přímo nesouvisí s oblastí spravovanou ministerstvem, rovněž se nejedná o právní problematiku velmi specializovanou, obtížnou, dosud neřešenou, problematiku s mezinárodním prvkem, vyžadující znalosti cizího práva, event. jazykové znalosti apod.

S poukazem na výše uvedené je tak důležité upozornit, že i v případě neúspěchu žalobce ve věci, by neměla být ministerstvu přiznána náhrada nákladů řízení ve formě režijních paušálů za provedené úkony.

Závěr

Podle čl. 36 odst. 3 Listiny má každý právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem. Je důležité mít na paměti, že účelem specifické úpravy obsažené v zákoně č. 82/1998, je právě naplnění tohoto ústavně zaručeného ústavního práva jednotlivce. V pochybnostech o aplikaci této podzákonné úpravy je tak potřeba vždy hledat výklad, který je příznivější pro jednotlivce. 

 

Poznámky:

[1] Viz JANKOVSKÝ, z. Podruhé k žalobám o nárocích podle zákona č. 82/1998 Sb. [online]. In Bulletinadvokacie.cz, © ČESKÁ ADVOKÁTNÍ KOMORA 2012 - 2013 [cit. 21. 7. 2015]. Dostupné zwww: http://www.bulletin-advokacie.cz/podruhe-k-zalobam-o-narocich-podle-zakona-c.-821998-sb?browser=full.

 

Sdílet