K posuzování tzv. sdílené újmy při odškodňování nemajetkové újmy podle zákona č. 82/1998 Sb.

V článku níže jsme se blíže podívali na faktor tzv. sdílené újmy, který soudy musí posuzovat při stanovení přiměřeného odškodnění za nepřiměřenou délku řízení a na nový nález Ústavního soudu ČR (ze dne 13. února 2018, sp. zn. III. ÚS 3369/17), ve kterém soud kritizoval přílišný formalismus při aplikaci tohoto faktoru.

Co je to tzv. sdílená újma?

Podle faktoru tzv. sdílené újmy je možno v případě řízení, v němž vystupovalo více účastníků žádajících náhradu nemajetkové újmy za jeho nepřiměřenou délku, částku odškodnění náležející každému z nich přiměřeně snížit oproti částce, jež by byla poškozenému přiznána v případě, že by se řízení na jedné straně účastnil sám.

Z rozsudků ESLP (např. rozsudek ze dne 11. dubna 2006 ve věci Karel Kořínek a ostatní proti České republice, č. stížnosti 77530/01; ze dne 12. září 2005 ve věci Herbst a ostatní proti České republice, č. stížnosti 32853/03; či rozsudek ze dne 13. prosince 2005 ve věci Vrábel a Ďurica proti České republice, č. stížnosti 65291/01) totiž plyne, že v případě většího počtu poškozených je jim přiznávána nižší částka odškodnění na osobu, než by bylo přiznáno v případě jediného poškozeného.

Takový přístup považuje Nejvyšší soud ČR za správný (viz stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia NS ze dne 13. dubna 2011 sp. zn. Cpjn 206/2010), neboť v případě více poškozených nepřiměřenou délkou řízení je jejich újma do určité míry jako procesní stranou - sdílena. Z toho důvodu lze s přihlédnutím k počtu poškozených odškodnění, které by bylo přiznáno každému z nich, přiměřeně snížit, a to u vysokého počtu poškozených i podstatně. Zvláště významné v této souvislosti může být, zda šlo v řízení o společenství samostatné (§ 91 odst. 1 o. s. ř.) či nerozlučné (§ 91 odst. 2 o. s. ř.), popř. zda společníci vedli spor ve shodě jako manželé či v jiném zájmovém souladu.

Ústavní soud kritizoval formalismus při aplikaci faktoru tzv. sdílené újmy

Ústavní soud upozornil v nálezu ze dne 13. února 2018, sp. zn. III. ÚS 3369/17, na to, že (bod 19) „…striktní dodržování algoritmu matematického dělení běžně přiznávané výše zadostiučinění počtem poškozených by ve svém důsledku v některých případech vedlo k úplnému obsahovému popření poskytování zadostiučinění v penězích.“

Dle Ústavního soudu koncept sdílené újmy lze použít zejména v situaci, kdy jednotliví poškození mohou objektivně vnímat odškodnění újmy každého z nich jako alespoň částečné odškodnění újmy vlastní (typicky se to týká osob příbuzných nebo právě společníků právnických osob). Avšak pouhá skutečnost, že řízení se na jedné straně účastní vícero osob, automaticky neznamená, že jednotliví účastníci nepřiměřeně dlouhého řízení mohou objektivně vnímat odškodnění újmy každého z nich jako alespoň částečné odškodnění újmy vlastní. Nemusí tomu tak být např. v případě osob poškozených v rámci nepřiměřeně dlouhého trestního řízení, jak ukazuje i výše citovaný nález Ústavního soudu.

Sdílet