Jak zamezit průtahům v soudním řízení?

V soudním řízení stiženým průtahy existují tři možnosti obrany: podání stížnosti, podání návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu a podání ústavní stížnosti. Uvedené tři instituty podrobněji představujeme níže v článku.

Stížnost

Stížnost lze podat písemně nebo ústně u toho orgánu státní správy soudu, který je příslušný k jejímu vyřízení. Nevyřizují se stížnosti anonymní, a proto je nevyhnutné v stížnosti uvést jméno stěžovatele. Dále je nutné výslovně uvést, že stížnost směřuje vůči průtahům v řízení. Přestože zákon další formální náležitosti nepředpisuje, je bezesporu vhodné uvést též spisovou značku. Vzorovou stížnost je možné nalézt v Příloze č. 1 k manuálu „Průtahy v řízení“.

I přes výslovnou dikci zákona, podle které podání stížnosti nesmí být stěžovateli na újmu, je potřeba podání stížnosti vždy ad hoc (čili v závislosti od konkrétního případu) pečlivě zvážit. V některých případech lze doporučit ještě před uplatňováním obecně jakýchkoli formálních prostředků kontaktovat kancelář soudu pouze telefonicky (neformálně) a zdvořile se předem dotázat na předpokládaný vývoj případu (např. zda nebude v brzké době nařízené jednání).

Orgánem příslušným k vyřízení stížnosti je zásadně předseda soudu, který je povinen prošetřit skutečnosti ve stížnosti uvedené. Považuje-li to za vhodné, vyslechne stěžovatele, osoby, proti nimž stížnost směřuje, popřípadě další osoby, které mohou přispět k objasnění věci. Stížnost na průtahy v řízení musí být vyřízena do jednoho měsíce ode dne jejího doručení orgánu státní správy soudů příslušnému k jejímu vyřízení. O vyřízení stížnosti musí být stěžovatel v této lhůtě vyrozuměn. Jednoměsíční lhůtu lze překročit jen tehdy, nelze-li v jejím průběhu zajistit podklady potřebné pro vyřízení stížnosti. Byla-li stížnost shledána důvodnou nebo částečně důvodnou, musí být stěžovatel vyrozuměn o tom, jaká opatření byla přijata k odstranění zjištěných závad.

Na rozdíl od stížnosti na nevhodné chování soudních osob a stížnosti na narušování důstojnosti řízení nelze v případě nespokojenosti stěžovatele s vyřízením stížnosti na průtahy v řízení žádat o přešetření způsobu jejího vyřízení.

Návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu

Účastník nebo ten, kdo je stranou řízení může podat návrh soudu, aby určil lhůtu pro provedení procesního úkonu, u kterého podle něj k průtahům dochází.

Z návrhu musí být patrno, kdo jej podává, o jakou věc a jaký procesní úkon se jedná, v čem jsou podle navrhovatele spatřovány průtahy v řízení a čeho se navrhovatel domáhá. Dalšími nutnými formálními náležitostmi návrhu jsou označení soudu, vůči němuž směřuje, podpis a datum. Vzorový návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu je možné nalézt v Příloze č. 3 k manuálu „Průtahy v řízení“.

Po doručení návrhu je soud povinen do pěti pracovních dnů postoupit návrh s vyjádřením orgánu příslušnému o návrhu rozhodnout (příslušnému soudu) a navrhovatele o svém postupu informovat. Existuje však i alternativní postup, jenž je nepochybně efektivnější a rychlejší. Soud může též do třiceti dnů ode dne doručení návrhu provést všechny procesní úkony, u nichž podle navrhovatele dochází k prodlení. Učiní-li tak, dále k návrhu nepřihlíží.

Soud příslušný o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu rozhodnout návrh odmítne, byl-li podán někým, kdo není k jeho podání oprávněn, anebo jestliže navrhovatel neopravil nebo nedoplnil řádně návrh v určené lhůtě, jinak o něm rozhodne bez jednání do 20 pracovních dnů ode dne, kdy mu byla věc předložena nebo kdy byl návrh řádně opraven nebo doplněn.

Pokud soud, vůči němuž návrh na určení lhůty směřuje, procesní úkon, u kterého jsou v návrhu namítány průtahy v řízení, již učinil, příslušný soud návrh zamítne. Stejně postupuje, dospěje-li k závěru, že k průtahům v řízení nedochází.

Shledá-li příslušný soud návrh na určení lhůty jako oprávněný, protože s ohledem na složitost věci, význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní postup soudu dochází v řízení k průtahům, určí lhůtu pro provedení procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány průtahy. Touto lhůtou je soud příslušný k provedení procesního úkonu vázán. Proti rozhodnutí soudu o návrhu na určení lhůty nejsou přípustné opravné prostředky. Při uplatňování tohoto návrhu je vhodné upozornit, že soud vyhoví pouze návrhu, který správně požaduje určení nejblíže následujícího úkonu, který by měl soud provést.

V praxi mohou nastat též specifické případy, kdy probíhá například ve věcech rodinného práva současně s řízením před soudem prvního stupně též řízení o odvolání proti některému nemeritornímu rozhodnutí ve stejné věci u soudu odvolacího. Nastane-li poté, co byl spis postoupen odvolacímu soudu potřeba předání spisu znalci za účelem vyhotovení posudku pro soud prvního stupně, lze konkrétně doporučit směřovat návrh na určení lhůty k provedení úkonu, kterým je vyhotovení kopie spisu. Takový postup se v tomto případě jeví být nejrychlejším řešením, jehož případnou ekonomickou nevýhodnost lze přesvědčivě zdůvodnit akutní potřebou rychlého řešení některých rodinněprávních věcí.

Stížnost i návrh na určení lhůty k provedení úkonu může v určitých případech místo urychlení řízení vést naopak k jeho prodloužení. Ne vždy se totiž povede cíle stížnosti nebo návrhu na určení lhůty dosáhnout (návrh může být zamítnut, stížnost může být považována za neopodstatněnou). Řízení o daných prostředcích přitom trvá určitou dobu, o kterou se pak celé řízení prodlouží.

Ústavní stížnost

Podat ústavní stížnost k ochraně proti průtahům v řízení může fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.

Zatímco možnost úspěšného využití návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu není podmíněna předchozím podáním stížnosti, vyčerpání všech procesních prostředků, které stěžovateli zákon k ochraně jeho práva poskytuje, je obligatorní podmínkou přípustnosti ústavní stížnosti. Chce-li stěžovatel v průběhu řízení brojit proti průtahům ústavní stížností, musí předtím u soudu uplatnit návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu; stížnost uplatnit nemusí.

Ústavní stížnost lze podat také po skončení řízení v případě, že průtahy měli vliv i na ústavnost takového ˏprotaženéhoˊ rozhodnutí. Za těchto okolností je však potřeba nejdříve žádat o zadostiučinění podle § 31a zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním. V opačném případě by byla ústavní stížnost nepřípustná. Zjednodušeně řečeno – ústavní stížnost lze podat za současného splnění dvou podmínek. Za prvé musí dojít k průtahům takové intenzity, která již porušuje stěžovatelovo právo na spravedlivý proces a za druhé musí stěžovatel vyčerpat všechny procesní prostředky, které mu právní řád nabízí.

Lhůta pro podání stížnosti má délku dva měsíce od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje.

Za nespornou nevýhodu ústavní stížnosti, na kterou je potřeba upozornit, lze považovat skutečnost, že ústavní stížnost v podstatě ani nesměruje k vydání rozhodnutí  pro stěžovatele plně uspokojivého. Ani případné kladné rozhodnutí konstatující, že řízení je průtahy postiženo, totiž neobsahuje žádnou závaznou lhůtu k odstranění uvedených průtahů. Místo toho se Ústavní soud omezí na pouhé nařízení, aby soud (příp. další orgán) dále v porušování stěžovatelova práva nepokračoval. U Ústavního soudu se též bohužel nelze domáhat náhrady majetkové ani nemajetkové újmy. Celkové využití ústavní stížnosti ve věcech průtahů v řízení je tudíž vzhledem k výše uvedeným skutečnostem méně frekventované.

 

Podrobnější informace (společně s odkazem na relevantní judikaturu a legislativu) je možné najít v již zmiňovaném manuálu „Průtahy v řízení“ dostupném zde

Sdílet