Jak určit počátek a konec řízení? A proč to vůbec dělat?

Pro zjištění celkové délky řízení je nutné nejdříve správně určit počátek a konec řízení. Jiná „pravidla určování počátku řízení“ přitom platí pro civilní a jiná pro trestní řízení. Zároveň je nutné uvědomit si, která řízení, resp. řízení o kterých opravných prostředcích, do celkové délky řízení je nutno počítat a která již nikoliv. 

Počátek řízení

V trestních věcech rozhodná lhůta počíná běžet od okamžiku zbavení osobní svobody, resp. rozhodnou je chvíle, kdy byl jednotlivec dotčen na svých právech. Někdy se hovoří i o momentu, kdy lze již rozumně očekávat, že osoba ví, že je podezřelou, z důvodu, že u ní byla například provedena domovní prohlídka. V případech, kdy osoba nebyla vzata do vazby, rozhodná doba běží od okamžiku sdělení obvinění.

V civilním řízení je počátek rozhodné lhůty možno všeobecně ztotožnit s okamžikem zahájení řízení. Řízení se přitom zahajuje několika způsoby. Řízení je zahájeno dnem, kdy 

-došel soudu návrh na jeho zahájení,  

-bylo vydáno usnesení o zahájení řízení bez návrhu, 

-byl u soudu sepsán návrh do protokolu, i když k tomu došlo u věcně a místně nepříslušného soudu,

-došla soudu věc, jež mu byla postoupena jiným orgánem. 

Předcházelo-li řízení u soudu řízení u jiného orgánu, je řízení u soudu zahájeno dnem, kdy postoupená věc došla soudu. V případě, že se stěžovatel nemůže obrátit na soud dříve, než bude jeho věc posouzena správním orgánem ve správním řízení, do lhůty se započítává i délka řízení před tímto správním orgánem.

Konec řízení

Při určení konce rozhodné lhůty je potřeba vycházet z toho, že konečným okamžikem řízení je okamžik nabytí právní moci posledního rozhodnutí, které bylo v daném řízení vydáno (právní moc je vlastnost soudního nebo správního rozhodnutí spočívající v jeho konečnosti, závaznosti a nezměnitelnosti. Rozhodnutí nabývá právní moci, pokud proti němu není přípustný řádný opravný prostředek - odvolání, nebo pokud sice přípustný je, ale nebyl podán v zákonné lhůtě, pokud došlo ke  vzdání se práva jej podat, anebo pokud byl podán, ale následně byl vzat zpět.). 

Jak se vyjádřil Nejvyšší soud ČR ve svém stanovisku Cpjn 206/2010: „V podmínkách České republiky je tedy nutno do doby řízení započítat i případné řízení o dovolání, řízení o kasační stížnosti i řízení o stížnosti ústavní, a to i tehdy, bylo-li toto řízení pro poškozeného neúspěšné (tedy např. i v případě, že ústavní stížnost byla odmítnuta).“

Je třeba připomenout, že smluvním státům Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod není uložena povinnost zavádět do svých právních řádů opravné prostředky. Pokud se ovšem pro tuto možnost rozhodnou, musí být záruky spravedlivého procesu (tedy i požadavku přiměřené délky řízení) obsažené v Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod aplikovány i na tato řízení o opravných prostředcích.

Do rozhodné lhůty se nepočítá řízení před Evropským soudem pro lidská práva. Pokud tedy po rozhodnutí Ústavního soudu bude podána stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva, konec řízení nastal dnem doručení rozhodnutí Ústavního soudu ČR. Od stejného dne začne běžet i promlčecí lhůta pro uplatnění nároku na odškodnění za průtahy v řízení.

Za konec přiměřené lhůty lze tedy považovat okamžik, kdy soud ukončí právní nejistotu jednotlivce vydáním rozhodnutí o vině a trestu nebo rozhodnutí o civilněprávních nárocích.

Proč určovat počátek a konec řízení?

Celková délka řízení je důležitá z toho důvodu, že následně se na ní aplikují jednotlivá kritéria pro posouzení přiměřené délky řízení (která jsme si představili v článku Jak poznám, že řízení je stiženo průtahy?). Po zjištění, že řízení bylo nepřiměřeně dlouhé nebo v něm došlo k průtahům, se z celkové délky řízení počítá výše odškodnění. Konec řízení je pak důležitý pro počítání promlčecí lhůty. Od konce řízení začíná promlčecí lhůta běžet.

Podrobnější informace (společně s odkazem na relevantní judikaturu) je možné najít v manuálu „Průtahy v řízení“ dostupném zde

Sdílet