Jak poznám, že řízení je stiženo průtahy?

Jedná se o jednu z prvních otázek, kterou si návštěvníci našich stránek pokládají. Odpověď ale není zase tak jednoduchá, protože těžko můžeme mluvit o konkrétní délce řízení (v měsících či letech). Na místo toho se můžeme zabývat určitými kritérii, které nám pomohou zhodnotit, zda je délka řízení ještě přiměřená, nebo už ne. 

Kritéria pro posouzení přiměřené délky řízení

Stěžejním faktorem samozřejmě bude, jak dlouho řízení trvalo a k jakým průtahům v něm došlo. Nejedná se ovšem o jediné podstatné skutečnosti. Evropský soud pro lidská práva („ESLP“) stanovil kritéria pro posuzování, zda řízení trvalo přiměřeně dlouhou dobu, tedy zda došlo v konkrétním řízení k průtahům. Jsou jimi zejména a) složitost věci, b) chování účastníka řízení, c) jednání příslušného orgánu a d) význam předmětu řízení pro účastníka řízení. ESLP zároveň zohledňuje na kolika stupních a kolikrát byla daná věc během relevantního období řešena.

Stejný přístup k posuzování průtahů v řízení zvolil i Ústavní soud. I ten je toho názoru, že délku řízení nelze vyjádřit numericky, „neboť je podmíněna objektivně charakterem projednávané věci a musí být zkoumána ve světle konkrétních okolností případu, s přihlédnutím ke složitosti věci, chování obviněného a chování příslušných orgánů.“ [1]

Ústavní soud pak přidal další kritérium - okolnost mimořádného období, kdy probíhalo nepřiměřeně dlouhé řízení či řízení stiženo průtahy (blíže viz článek „Aktuální nálezy Ústavního soudu v otázkách náhrady škody způsobené při výkonu veřejné moci“).

Výše uvedená kritéria je potřeba zkoumat jednotlivě a ve svých vzájemných souvislostech s cílem zhodnotit jejich kumulativní dopad na celkovou délku daného řízení.

Složitost případu

Soud vždy zkoumá, zda složitost řízení odůvodňuje jeho délku. Složitější věci si vyžadují delší řízení. Mezi faktory, které určují složitost, patří např. počet svědků, znalců či obviněných, objem důkazů, které je nutno provést, složitost právních otázek, se kterými se musí soud vypořádat, vstup dalších stran do řízení, účast mladistvých na řízení, sloučení několika věcí do jednoho řízení, existence mezinárodního prvku (náročnost studia zahraničních právních předpisů, dožádání zahraničních orgánů o provedení důkazů, nutnost provedení překladů atd.). Složitost může tudíž být představována otázkami právními, skutkovými i procesními. 

Chování účastníka řízení

Chování účastníka řízení je třeba vzít v úvahu při rozhodování o překročení přiměřené délky řízení. O průtazích se nedá mluvit v případě, kdy jediným elementem průtahy způsobujícím je samotný účastník (jeho chování není přičitatelné státu). Účastníku řízení však na druhou stranu nemůže být vytýkáno uplatňování procesních prostředků, které má k ochraně práv k dispozici (např. žádost o odročení, žádost o provedení dalších důkazů, řádné a mimořádné opravní prostředky). Tyto prostředky má účastník řízení právo využít a i kdyby tímto jeho jednáním došlo k prodloužení délky řízení, tak příslušný orgán nemůže svou nečinnost omlouvat tím, že i účastník prodlužoval řízení, jak se často v praxi děje. Navíc v trestních věcech nemá účastník řízení povinnost aktivně spolupracovat se soudními orgány.

Jednání příslušného orgánu

Jen průtahy přičitatelné státu (nebo jeho nečinnost) mohou vést k závěru, že délka řízení byla nepřiměřená. Avšak i v případě, že k průtahům došlo, nemusí se jednat o porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení jako celek odpovídá dobou svého trvání času, které ještě naplňuje požadavek přiměřené lhůty.

 „Pro posuzování zbytečných průtahů v řízení a nepřiměřené délky řízení není důležité, zda jsou případné průtahy způsobovány subjektivním faktorem stojícím na straně obecného soudu (tedy především jednáním či nečinností rozhodujícího soudce) či objektivním faktorem spočívajícím v množství napadlých věcí, v právní úpravě organizace soudnictví či v nedostatečném administrativním a technickém zázemí obecných soudů. Podle přesvědčení Ústavního soudu je to státní moc jako celek - bez ohledu na její dělení do jednotlivých složek - která má jednotlivci garantovat ochranu jeho práv; nezbytným atributem takové ochrany je také její včasnost. Z hlediska postavení jednotlivce proto není - v zásadě - významné, jaké příčiny vedly ke stavu, kdy o jeho věci není rozhodováno dostatečně rychle.“ [2] Je věcí státu organizovat své soudnictví tak, aby principy soudnictví zakotvené v Listině byly respektovány. Případné nedostatky v tomto směru nemohou jít k tíži těch, kteří od soudu právem očekávají ochranu svých práv v „přiměřené lhůtě“ a „bez zbytečných průtahů“.

 V konkrétních případech ESLP odmítl argumenty vlády, že k průtahům došlo z důvodu, že orgány činné v trestním řízení nebyly dlouho schopné vypátrat svědky. Za relevantní argument nepovažuje ESLP ani skutečnost, že průtahy v řízení nemají na účastníky negativní dopad, neboť již byli dostatečně finančně odškodněni.

Význam pro účastníka řízení

V rámci tohoto kritéria soud posuzuje, co je v sázce. Pokud je výsledek řízení zvláště důležitý pro účastníka řízení, může být i kratší délka řízení považována za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě.  Mezi záležitosti, které vyžadují rychlejší vyřízení, patří např. spory o výši starobního důchodu, o péči o děti, řízení o vazbě, pracovněprávní spory, řízení o náhradu škody způsobené újmou na životě či zdraví pro přímé oběti a pozůstalé, náhrada škody pro oběti dopravních nehod, spory, v nichž na jedné straně vystupuje osoba pokročilého věku, případy násilí ze strany bezpečnostních sil.

Závěr

Skutečnost, že pouhá samotná délka řízení není rozhodující pro posouzení, zda řízení trpělo průtahy, se dá ukázat na dvou níže uvedených příkladech. 

Matka se coby zákonná zástupkyně nezletilého navrhovatele obrátila na soud s návrhem na zvýšení výživného. Od podání žaloby do doručení rozhodnutí odvolacího soudu trvalo řízení 3 roky 2 měsíce. Po zhodnocení výše uvedených kritérií dospělo ministerstvo k závěru, že došlo k porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě (přiznané odškodnění činilo 39.000 Kč).

V druhém případu se matka obrátila na soud s návrhem na zahájení řízení o nahrazení souhlasu druhého rodiče s podáním žádosti o udělení českého státního občanství nezletilému. Jelikož běloruské soudy stihli celou záležitost vyřešit rychleji (přibližně za rok), bylo řízení na návrh matky po 3 letech a 3 měsících zastaveno. Řízení trvalo déle než řízení v předcházejícím příkladu. Ministerstvo však navzdory tomu dospělo k závěru, že v tomto případě nedošlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení.

V obou případech byl zvýšený význam řízení pro jeho účastníky. Ve druhém případě však ministerstvo odmítlo přiznat odškodnění z důvodu, že řízení bylo složité kvůli přítomnosti mezinárodního prvku a průtahy byly způsobeny zejména jednáním otce (nedostavoval se na jednání), nikoliv soudu. Výše uvedená kritéria jsou tudíž důležitějším ukazatelem, zda došlo k porušení přiměřené délky řízení, než samotné číslo vyjadřující délku řízení.

Podrobnější informace (společně s odkazem na relevantní judikaturu) je možné najít v manuálu „Průtahy v řízení“ dostupném zde. 

 

Poznámky:

[1] Nález ÚS ze dne 12. 4. 2007, sp. zn. I. ÚS 603/06.

[2] Nález ÚS ze dne 7. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 319/04.

Sdílet